fbpx

Historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť

CD, DVD, flashky a mnohá další datová média bereme jako samozřejmost. Víte ale, jak se postupně vyvíjely a jaká je historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť?

Žijeme v době, kdy se informace stávají stále cennější. Mnoho lidí je za správné informace ve správný čas ochotná zaplatit spoustu peněz. Pokud se ale podíváme do minulosti, jistíme, že informace nehrají důležitou roli jen nyní, ale že tomu tak bylo vždy.

Počátky ukládání dat v knihovnách

Od počátku lidstva, měl člověk tendenci nově získané informace nějakým způsobem zaznamenávat. Už například v pravěku lidé zaznamenávali informace pomocí obrázků. Některé z nich se nám dokonce zachovaly dodnes, což ukazuje, že ačkoliv to byl velice primitivní způsob uchovávání informací, dochovaly se dodnes. Už ve starověkých knihovnách byly informace zapisovány např. na hliněné destičky, pergameny apod. Když se množství informací začalo rozrůstat, začaly vznikat i knihovny. Mezi nejstarší knihovny patří bezpochyby Alexandrijská knihovna.

Vynález knihtisku a nárůst informací

Ve 14. století se do Evropy dostal vynález z Číny, který zapříčinil velký růst informací. Byl to papír. Jeho výroba nebyla ani náročná, ani drahá tudíž to bylo vhodné medium na zaznamenávání informací. Když se začalo psát na papír, začaly vznikat knihy ve formě kodexu. Knihy byly ovšem stále drahé a jejich šíření bylo opravdu časově náročné. Jelikož umění číst a psát ovládali jen ti nejvzdělanější, byly knihy opisovány převážně v klášterech kněžími. Na výrobě jedné knihy se muselo podílet velké množství lidí.

Ovšem těmi největšími mezníky byly vynález knihtisku a později příchod internetu. Oba mezníky zapříčinili velký nárůst informací. Velký vynález knihtisku je z poloviny 15. století. Vynalezl jej Johannes Gutemberg. Najednou výroba knihy nebyla tak drahá. Začala se rozšiřovat gramotnost a vzdělanost. 

Spuštění ARPANETu

Posledním velkým mezníkem je rok 1969. Toho roku byl za dob Studené války spuštěn ARPANET (Advanced Research Projects Agency NET work), který odstartoval vývoj internetu. ARPANET byl zrušen roku 1990. Celý projekt byl financován od Ministerstva obrany USA. Jakmile vznikl internet, množství dat a informací se ještě zvětšilo, takže se zvětšila i potřeba nějakým způsobem data ukládat a shromažďovat a já bych se právě v téhle práci chtěla zabývat historii, současností a budoucností datových medii. 

Víte jaká je historie, současnost a budoucnost novodobých externích datových úložišť?

Děrné štítky

[1] Děrné štítky je první malý krůček v historii datových medii. Bylo to historicky první medium, které bylo vytvořeno strojem, neslo nějaký druh informace a dalo se s ním nějakým způsobem pracovat. Roku 1805 vynalezl Joseph-Maria Jacquardtkací stroj, který využíval i děrné štítky. Stroj podle počtu a umístění dírek tkal určité vzory. Zpráva o vynálezu se brzy rozšířila a doslechl se o ni i muž jménem Hermann Hollerith.

Děrné štítky jako revoluce během sčítání lidu

Hermann Hollerith byl muž, který právě v této době pracoval ve Spojených státech amerických na sčítání lidu. Jedno čítání lidu trvalo přibližně 7-8 let, což byla velice dlouhá doba a bylo zapotřebí ji nějakým způsobem zkrátit. Když se dozvěděl o objevu děrného štítku, ihned začal přemýšlet, jak by se dal pro tuhle práci využít. Stroj fungoval na docela jednoduchém principu. Všem proměnným byl přidělen číselný kód. Daný kód byl poté děrovačkou vyděrovaný na štítek a práce byla hotová. Zpětné vyhledávání štítku nebylo o nic složitější. Vyhledávání informací podle určitého pole bylo možné pomocí třídičky štítků. Poslední část tvořil tabulátor, který sloužil ke sčítání. První sčítání lidu touto metodou se uskutečnilo již roku 1890.

Děrní pásky

[2] Děrné pásky se vyvinuly z děrných štítků. Snižovaly jejich nevýhody a zvyšovaly jejich klady. Na rozdíl od děrných štítků, nebyly limitovány délkou. Páska mohla být dlouhá dle potřeby, tudíž kapacita pro ukládání dat mohla být snadno zvětšena. Dalo se na ně zaznamenat více informací a byla víceúčelová.

Děrné pásky a materiály, ze kterých byly vyrobeny

Roku 1846 ji Alexander Brain použil i k odeslání telegrafu. Svůj hlavní úkol začaly ale plnit až u sálových počítačů. Páska byla vyráběna z tvrdšího papíru, který byl namotaný do kolečka. Ovšem vlivem velkého tepla nebo vlhka, se začal papír rychle opotřebovávat, proto se v některých zařízeních začaly používat pásky z kovu. Pokud ale papírová páska nebyla vystavena extréme nepříznivým podmínkám a byla vyrobena z kvalitního materiálu, mohla i ona vydržet několik desítek let. Za předpokladu, že se páska ale opravdu zničila, nebyl žádný problém vyhotovit novou. Kopie se daly vyrobit v samočinných opakovacích děrovačích.

Magnetická páska

[3,4] Magnetová páska byla velký pokrok. S myšlenkou uchování dat na magnetické pásky přišel jako první Oberlin Smith roku 1878. Magnetická páska byla vůbec poprvé využívaná v přístroji Telegraphone, který zkonstruoval dánský vynálezce Valdemar Poulsen.

Přístroj uměl uchovávat telefonní zprávy, ale později byl hojně využíván k zaznamenávání hudby, což přineslo velký rozvoj hudebního průmyslu. Vůbec první počítač, který využíval magnetické pásky byl sálový počítač UNIVAC 1.

Výhody a nevýhody magnetické pásky

Oproti děrným štítkům a páskám měla nespornou výhodu v tom, že se dala přepisovat. Naopak docela velkou nevýhodou byl sekvenční přístup k informacím. Pokud byla páska hodně dlouhá, a vy jste potřebovali informaci až z konce pásky, byl to docela problém, protože jste museli nejprve celou pásku přetočit, ale i tak se páska se stala velice oblíbeným ukládacím mediem.

Magnetické pásky jako externí datové úložiště

Pokud hledáme spojitost magnetické pásky a počítače, není problém ji najít. Magnetická páska sloužila především jako medium pro zálohování informací. Informace byly nahrávány na pásku pomocí dvojkového kódu. Ovšem jakákoliv manipulace s páskou byla značně složitá neboť se neustále rozmotávala a byla náchylná k poruchám a poškození. Teprve až se páska umístila do kazet (a tím vznikly kompaktní kazety) se manipulace s nimi výrazně ulehčila. Nehledě na to, že najedou byly i méně náchylné k poruchám.

Kompaktní kazeta

[4] Kazeta je nástupcem magnetické pásky. Vyvinula je firma Philips roku 1963. Firma ji představila na výstavě rozhlasové a televizní techniky IFA v Berlíně. Využívaly se při ukládaní dat v počítačích ZX Spectrum, Commodore 64 a Amstrad CPC. Na téže výstavě firma představila i první kazetový magnetofon. První přehrávač vážil cca 1,2kg. Postupem času se přehrávače zmenšovaly a zlepšovaly.

Další metou ve vývoji byly walkmeny, což ještě rozšířilo využívání magnetických kazet.  V dnešní době se rovná velikost jednoho DVD přibližně 4500 kazetám.

Kompaktní kazeta a její výhody

Opět velkou nevýhodou tohohle media byl sekvenční přístup k informacím (krásnou ukázkou sekvenčního přístupu bylo to, že když jste si chtěli poslechnout některou z oblíbených písniček na audiokazetě, museli jste pásku přetočit např. tužkou). Dnes se kazety již příliš nevyužívají, jsou ale stále oblíbené například mezi sběrateli, nebo lidmi co mají starší auto a nemají jiný přehrávač. Pásky našly v dnešní době i využití v moderním umění. Umění spočívá v tom, že z pásky jsou dělány obrazce. Nejčastěji obrazce některé známé osobnosti.

kazeta Historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť

Diskety

[5] Další se vyvinuly diskety. Dá se říct, že jsou to plastové disky, s vrstvou magnetického materiálu a pouzdrem proti rozbití. Rozměry a kapacity disket nebyly vždy stejné.

Výhody disket

První diskety byly bez obalu, měly velikost asi 20 centimetrů a byly pružné. Jako první diskety vyvinul pan David Noble pro firmu IBM v roce 1967, neboť firma potřebovala vymyslet nějaké pohodlnější medium pro přenos aktualizací pro své klienty.  Hlavní výhodou diskety oproti pásce bylo to, že neměla sekvenční přístup. Již nebylo nutné přetáčet celou pásku, pokud jsme chtěli informace z konce pásky.

Rozměry a kapacita disket v průběhu let

Ovšem až o pět let později, v roce 1972, byla vyrobena první přepisovatelná disketa. První diskety měly velikost pouze 80kB. Od té doby do dneška vývod hodně pokročil a v roce 2002 byla na trh uvedena Zip disketa o velikosti 750 MB. Úplně první diskety byly osmipalcové, což odpovídá průměru 200 mm a poté s jejím vývojem přišlo i zmenšování media. Druhá verze měla velikost 5,25 palců (průměr 133 mm) a třetí verze měla 3,5 palců (průměr 89 mm).

Části diskety

Diskety nebyly příliš složité medium. Skládaly se z otvoru přepínače ochrany proti zápisu, upínací část, krytka otvoru pro čtení, obal (kryt), papírová vložka (chránila před disketu před poškozením), magnetický nosič, disk (je členěn na jednotlivé sektory).

Hlavně kvůli své malé kapacitě, rychlosti a krátké životnosti byla na počátku 21. století nahrazena jinými medii, ale i přes to všechno se téměř každý z nás s takovou malou „disketou“ může setkat i nyní. Staly se totiž symbolem pro příkaz „Uložit jako“ třeba i ve Wordu. 

disketa Historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť

Pevný disk

[4,10] První pevný disky byl vyrobený roku 1954 společností IBM pro sálový počítač 305 RAMAC, který měl kapacitu disku 4,4 MB. K uchování tohohle množství dat, bylo využíváno padesát dvaceti čtyř palcových magnetických kotoučů.

Předchůdcem pevných disků jsou magnetický buben a magnetická páska. Princip ukládání dat, i tentokrát, využívá principu magnetické plochy.

Části pevného disku

Pevný disk má spoustu části. Patří sem tělo disku, osa disku, hlava, rameno hlavy, osa ramena, pohon hlav, konektor SCSI, piny pro nastavení disku, jumper, napájecí konektor, vnější kryt disku, kabel k přenosu dat z hlavy do řadiče, plotny.

Nejdůležitější částí disku jsou plotny (kotouče) a to hlavně proto, že uchovávaná data, jsou uložený přímo na nich. Disky měly prvně velikost 5,25 palců. Postupně se jejich velikost zmenšovala až na 2,5 palců.

Sice se snižuje jejich kapacita, ale dochází také ke snižování energetické spotřeby nebo k menší hmotnosti disku. Pevné disky v běžných počítačích mívají obvykle 1-3 ploty, ale u některých serverových počítačů se může objevit až 10 ploten.  

Plotny pevného disku

Každá z ploten má dvě strany, na kterých jsou uložena data a každá strana má svoji zápisovou a čtecí hlavu. Více ploten v počítači nemusí být nutně výhodou. Čím vlastníme víc ploten, tím je náš počítač hlučnější, spotřebovává více energie, vytváří víc vibrací a pomaleji se roztáčí. Proto je výhodnější mít míň ploten, ale s velkou kapacitou.

Výrobní materiál ploten pevného disku

Většina firem vyrábí plotny z hliníkových slitin. Ovšem výjimkou je firma IBM, která přišla s výborným nápadem – vyrábět plotny ze skla. Sklo se ukázalo jako velice dobrý materiál, neboť požadavky na plotny jsou obrovské. Musí být co nejplošší, co nejhladší a musí být odolné proti teplu. Dobrou nevýhodou ploten ze skla je fakt, že pokud jsou plotny příliš tenké, mohou snadno prasknout.

Výhody a nevýhody pevného disku

Nespornou výhodou pevných disků je poměr kapacity vůči ceně plus rychlost zápisu a čtení dat. Ovšem jeho hlavními nevýhodami jsou obrovská spotřeba energie a velká náchylnost k poškození (tyhle nedostatky velice dobře nahrazují SSD karty).

pevný disk Historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť

CD a DVD

[3,6] CD (copmact disc) vynalezla firma Sony a Philips. Původně to byl pouze audio nosič a byl uveden na trh v roce 1982. První verze dokázala pojmout až 74 minut záznamu. Sice tu byla revoluce v ukládání dat (žádné jiné medium doposud nedokázalo pojmout tolik dat), ale nadšení na chvíli upadlo, neboť lidé sice mohly si CD s daty koupit, ale nemohly jej vytvořit. Tento nedostatek byl brzo odstraněn pomocí CD-R mechaniky neboli vypalovačky a rozkvět CD mohl nadále pokračovat.

Zápis na CD a DVD

CD a DVD (Digital Versatile Disc) patří mezi optická media, což znamená, že k zápisu na disk využívají laserový paprsek. Laser dopadá na povrch CD (nebo DVD) a buď se odrazí zpět (0) nebo ne (1).

Tyhle druhy medii jsou uzpůsobeny k ukládání velkému množství informací. Informace jsou na discích uloženy ve spirále. To že dovolují nesekvenční přístup je samozřejmost. Mohou být přepisovatelné i nepřepisovatelné, mohou mít různou kapacitu i velikosti, ale povětšinou mají průměr 12 centimetrů a tloušťku 1,2 milimetrů. CD se využívají hlavně pro přenášení hudby nebo jako CD s ovladači. Standardní velikost je 700 MB. DVD jsou podobná CD – tedy alespoň co se vzhledu týče. Kapacitu mají ovšem větší. Standardně mívají velikost 4,7 GB.  První DVD vzniklo v roce 1995, díky spolupráci několika firem – Philips, Sony, TimeWarner a Toshiba. DVD mohla nést až 17 GB.

CD datové médium

Disky Blu-ray

[4] Blu-ray můžeme zařadit mezi třetí generaci optických disků, které měli za úkol ukládat digitální data. Pokud bychom chtěli Blu-ray porovnávat s CD a DVD nenalezneme mnoho rozdílů. Stejně tak jako u CD a DVD se k zápisu a ke čtení dat používá laserový paprsek a stejně tak má průměr disku 12 cm a tloušťku 1,2 mm.  Ovšem malý rozdíl je v tom, že CD používá při zápisu vlnovou délku 750 mm, DVD 650 mm a Blu-ray 405 mm. Další rozdíl je v kapacitě. U jednovrstvého disku je umožněn zápis až 25 GB, 50 GB u dvouvrstvého disku a až 100 GB u oboustranného dvouvrstvého disku.

Druhy Blu-ray

Dnes existuje mnoho druhů. Například:  BD-ROM (umožňuje pouze čtení dat), BD-R(určen j jednorázovému zápisu), BD-RE (disk určený k přepisování), BD 3D (umožňuje 3D obsah) a mnoho dalších.

Flash paměti

[4,7,8] Flash paměti jsou nevolatilní paměťová media, která umožňují libovolné přepisování a programování. Data jsou ukládána v blocích. Jednotlivé bloky lze samostatně programovat (naplňovat informacemi), bez toho aby byl jakýmikoliv způsobem změněn obsah ostatních bloků. Uložení dat v blocích je umožněno díky  tranzistoru s plovoucím hradlem.

Nespornou výhodou těchhle karet je to, že veškerá data jsou zcela zachovány i po přerušení napájení. Tenhle druh paměti je nejvíce využíván u výměnných datových medii ve forma paměťových karet nebo USB flash disků. Do USB flash disky se nejčastěji vyrábějí ve formě např. klíčenek nebo přívěsků a data se to tohohle druhu disku nahrávají přes USB sběrnici.

Velikost flashek

Velikost disků se rychle mění. V roce 2014 bylo možné koupit již disk o velikosti 1tb, tudíž si myslím, že v tomto roce už nebude problém sehnat ani flasku o velikosti 2tb. Flash paměti mají spoustu nesporných výhod, jako je třeba vysoká odolnost, rychlost, nízká spotřeba apod. Není tedy divu, že lidé snaží tyhle skvělé vlastnosti skloubit s vlastnostmi pevných disků, které mají jednu obrovskou výhodu – vysokou kapacitu. Proto se tedy začaly vyrábět SSD disky.

Flash disk historie

SSD disky

[9,3] SSD neboli Solid State Drive. Rok 2008 byl zlomoví. Spousta velkých firem začala představovat své nové produkty (Intel, Sandisk). SSD disky mají téměř nulovou přístupovou dobu, tudíž dokážou snadno trumfnout rotační disky. SSD disky se staly velkými konkurenty pro HDD, protože kombinují nejlepší vlastnosti HDD a flash pamětí.

Výhody SSD

Největší výhodou SSD disků jsou vysoká odolnost (některé karty mohou fungovat až od -45°C do +85°C, je odolný vůči šokům a otřesům apod.), téměř okamžitý start disku, vysoká rychlost čtení a ukládání dat, velká kapacita, malá spotřeba energie atd.

Okamžitý start disku je zapříčiněný tím, že SSD disky neobsahují mechanické součástky, což také přispívá okamžitému startu operačního systému z úsporného režimu nebo, rychlému startu aplikací. Díky okamžitému přístupu na kterékoliv místo na disku, můžeme dosáhnout rychlosti až 600 MB/s, což samozřejmě značně pocítíme například při instalaci softwaru, aplikací či hraní her.

SSD disky oproti HDD spotřebují o průměrně o jednu třetinu (některé dokonce až o jednu polovinu) energie méně, čehož bylo dosaženo díky absenci motoru a rotování pří přístupu k datům.

Budoucnost

[11, 12] V dnešní době je budoucnost ukládání dat velice nejistá. Dnes má téměř každá domácnost přístup k internetu, kde můžeme nalézt spoustu možností pro ukládání svých dat.

Redakční systémy

K ukládání dat můžeme využít například blogy, kde každý z nás může (často i bezplatně) prezentovat své texty nebo i multimediální obsah. Mezi nejznámější weby, které poskytují tento druh služeb patří například webnode.cz, kde mají uživatelé přednastavené šablony a mohou publikovat své informace bez větších znalostí. Pokud je uživatel počítače zběhlejší v moderních technologiích, může si svůj web vytvořit i sám, třeba pomocí html kódu. Mezi stránky kde je možné publikovat svůj multimediální obsah, patří zase třeba youtube.com.

Cloudové úložiště

Pokud by jsme ale chtěli, náš obsah někde uložit neveřejně, máme nepřeberné množství možností i zde. Existují například stránky, kde je možné nahrát svůj obsah a zaheslovat. Tím dosáhneme toho, že nikdo cizí, kdo nemá heslo, se k našemu obsahu nedostane. Mezi tyhle stránky můžeme počítat například ulozto.cz, rajce.net, Google disk, uschovna.cz apod.

Online ukládání informací má zajisté mnoho nesporných výhod (jako je například hromadné sdílení informací pro více uživatelů najednou nebo třeba přístup k datům odkudkoliv což je nesporná výhoda) musíme ovšem počítat s tím, že pokud na internet někdy něco nahrajeme, zůstane to tam už vždy nějakým způsobem uložené. Proto je stále nejbezpečnější forma ukládání informací offline. Už jen proto flash paměti a SSD disky mají určitě svoji budoucnost. Každopádně tuhle budoucnost mají nejspíš jen disky, které využívají falsh paměti bez pohyblivých částí.

Neustálý nárůst informací

Nicméně množství dat narůstá obrovskou rychlostí a je potřeba hledat i úplně nové způsoby ukládání informací. Objevily se informace, že Microsoft zakoupil deset milionů syntetických vláken od firmy Twist Bioscience. Jistě se ptáte proč. Bylo zjištěno, že jeden gram DNA má kapacitu cca jednoho zettabajtu a dokáže informaci uchovat bez ztráty kvality informace až na dva tisíce let.

Když se tento nový způsob ukládání dat testoval, objevil se jako funkční a vysoce efektivní. Nicméně než se k nám dostane první komerční produkt, který umožňuje tento způsob ukládání, ještě to pár let potrvá.

Krystaly, které se zvenčí chovají nemagneticky, ale zevnitř magnetické jsou

Pokud se chceme dozvědět něco o budoucnosti úložišť, nemusíme pro novinky chodit ani daleko. Velkou zásluhu mají i experti z České republiky. Tým vědců z Akademie věd České republiky vyvinuly krystaly, které se zvenčí chovají nemagneticky, ale zevnitř magnetické jsou a nejen to, jejich magnetivizmus lze ovládat pomocí elektrického proudu. Tohle by byl v oblasti ukládání velký pokrok, umožnil by zapisovat data tisíckrát rychleji.

Jistě se ptáte, jak to funguje. Odpověď je snadná. Magnetivizmus zůstává zcela uzavřen v krystalu, ale jeho magnetické vlastnosti reagují s elektrickým proudem, který prochází okolo, což by mohlo mít velký přínos v elektronickém průmyslu. „Pokud se z tohoto materiálu podaří vyrobit například paměťový čip, měl by být automaticky mnohem rychlejší a navíc dokázat fungovat s mnohem menší spotřebou energie,“ řekl ČTK fyzik Novák. I přes to, že máme nejrůznější nástiny toho, jak byv tomhle směru mohla budoucnost vypadat, nedá se s jistotou nic určit. Musíme si počkat, až se pouze teoreticky vymyšlené věci stanou realitou.

Pokud se vám článek historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť líbil, jistě zanechte komentář.

1) ESSINGER, James. Jacquard’s web: how a hand-loom led to thebirthoftheinformationage. Oxford: Oxford University Press, 2007. xi, 302 s. ISBN 978-0-19-280578-2.2)     

2) HORÁČEK, Radek. Děrná páska [online]. Praha, 2011 [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.vrstevnice.com/akce/grandaction/vskola/4semestr/historie/XD16HT1_horacra1.pdf. Semestrální práce. České vysoké učení technické.

3) KOLÁČEK, Michal. Historie a současnost datových úložišť. In: Svět hardware: .. vše ze světa počítačů [online]. 2008 [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.svethardware.cz/historie-a-soucasnost-datovych-ulozist/23935

4) TCHELIDZE, David. Historie datových úložišť: od děrných štítků po SSD. In: Cnews.cz [online]. 2010 [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.cnews.cz/clanky/historie-datovych-ulozist-od-dernych-stitku-po-ssd

5) KASÍK, Pavel. První disketa měla průměr 20 cm: Vzpomínáme. In: Technet.cz [online]. 2007 [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://technet.idnes.cz/prvni-disketa-mela-prumer-20-cm-vzpominame-f1s-/hardware.aspx?c=A070202_132416_hardware_pka

6) Historie přenosných paměťových médií: Od děrného štítku k DVD [online]. In: . [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/usr/jkucera/pv109/2003/xkutner-esej.htm

7) Flash paměť. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001- [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Flash_pam%C4%9B%C5%A5

8) USB flash disk. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001- [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/USB_flash_disk

9) VESELÍK, Patrik. Sem s nimi: blízká budoucnost ukládání dat. Connect!, 2008, 13(12), s. 26-28. ISSN 1211-3085.

10)  Pevný disk. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): WikimediaFoundation, 2001- [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pevn%C3%BD_disk

11)  KOČÍ, Mirek. Microsoft kupuje syntetickou DNA na ukládání dat. In: PC Tuning [online]. 2016 [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://pctuning.tyden.cz/component/content/article/1-aktualni-zpravy/40703-microsoft-kupuje-syntetickou-dna-na-ukladani-dat

12)  Budou se data ukládat na krystaly?: Čeští vědci přišli s vynálezem, který to umožní!. In: Prima Zoom [online]. [cit. 2016-12-21]. Dostupné z: http://zoom.iprima.cz/budou-se-data-ukladat-na-krystaly-cesti-vedci-prisli-s-vynalezem-ktery-to-umozni

Sdílejte nás!

1 komentář: „Historie, současnost a budoucnost externích datových úložišť

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *